A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Finsko - Cestopisy

Cesta na daleký sever

5-ti denní výlet na sever Finska, do Laponska. Návštěva u Santa Clause,jízda na sobích saních. Návštěva sobí a husky farmy.

V rámci mého Erasmus pobytu ve Finsku jsem se s ostatními „erasmáky“ zúčastnila výletu do Laponska. Na konci února v nočních hodinách jsme opustili náš přechodný domov město Jyväskylä a vydali jsme se plni očekávání směr sever. Trochu jsme se obávali, zda uvidíme proslulou polární záři neboli Auroru borealis, protože předpověď počasí nevypadala povzbudivě. V těchto měsících bývají v Laponsku teploty kolem -20°C. Tento měsíc se zima přesunula na jiný kontinent a na nás čekala teplota kolem 0°C a sněhová pokrývka jen kolem 30 cm. První zastávkou byl 400 km vzdálený hrad vybudovaný ze sněhu a ledu ve městě Kemi. Když vstoupíte dovnitř, oslní vás světelná show, která podtrhuje propracovanost jednotlivých soch. Uvnitř vás kromě soch čeká restaurace, hotel a kaple. Venku před hradem si můžete zapůjčit nafukovací kruh a jít se sklouznout na skluzavce. Po 2 hodinách se vracíme do autobusu, protože před sebou máme ještě dalekou cestu a vydáváme se směrem Rovaniemi do vesničky Santa Clause. Přemýšlela jsem, zda jsem se vůbec těšila na setkání se Santa Clausem, přece jen u nás v Čechách věříme na Ježíška. Takže jsme v sobě měla trochu skepticismu ohledně veškerého kýče, který je s touto postavou spojován. Nakonec jsem byla za návštěvu ráda, protože se jedná o velmi příjemné místo. Nejvíce se mi líbila Santovu pošta, kde pracují jeho pomocníci skřítci. Zde archivují dopisy z celého světa, které děti píší Santa Clausovi. A jaká je adresa? Stačí napsat Santa Claus, Severní pól a dopis dorazí přímo na tuto poštu. Také si odsud můžete poslat pohled domů a na výběr máte z 2 schránek. Pokud pohlednici hodíte do první schránky, najdete ji pak ve vaší schránce během několika dnů. Ovšem pokud pohled hodíte do druhé schránky, obdržíte dopis až na Vánoce. Ale máme málo času, tak vzhůru za Santou Clausem. Domlouváme se mezi sebou, kdo bude chtít fotku se Santou, nakonec nás k němu míří asi skupina 20 lidí. Santa nás uvítá, ptá se, odkud jsme a na oplátku se ho jeden z nás ptá, kolik mu je vlastně let. Odpověď zní něco kolem 300 let, víc otázek nestihneme položit, neboť nás skřítci upozorňují na focení. Pak už si jen projdeme vesničkou, kde se nachází jak jinak než suvenýry a restaurace, uděláme si povinně fotku na hranici polárního kruhu a jedeme dál do oblasti Inari, největší správní jednotky ve Finsku. Když se blížíme k našemu ubytování, průvodce nás upozorní na polární záři, ovšem viditelnost z autobusu je skoro nulová. Po příjezdu naházíme věci do pokojů a rychle ven, ať nezmeškáme záři. Přece jen jsme měli štěstí. Tanec záře na obloze je úžasný, zklamáním ovšem je, že barva je spíše žluto-bílá a až na fotoaparátu dostane nádech zelené. Po cca půl hodině představení končí a my se vracíme zpět. Druhý den vyrážíme na sobí farmu. Uvítá nás rodina Laponců v tradičních krojích. Vypráví nám o životě na farmě a o obyvatelích oblasti Inari- Sámech. Pak jsou pro nás připravení sáně pro dvě osoby, které táhne jeden sob. Uděláme okruh kolem farmy a už se s námi střídá další skupina. Následně nás čeká návštěva typického Sámského obydlí. Jedná se o stavbu, kde převládá kuželovitá střecha sahající až skoro k zemi. Uprostřed se nachází ohniště, zdroj veškerého tepla. Matka s manželkou majitele sobí farmy nás pohostí čajem a domácími sušenkami, poté se matka ujímá tradičního nástroje Sámů a zpívá několik tradičních písní. Na konci získáváme řidičský průkaz na soba J . Odpoledne navštěvujeme muzeum, které vypráví o životě Sámů. Hlavním účelem muzea je podpora identity a kultury Sámů. Třetí den nás čeká dlouhá cesta do nejseverněji položené vesnice Evropské unie. Odjíždíme brzy ráno směr Norsko. Když přejedeme hranice mezi státy, příroda se pozvolna mění. Z plochého, lesnatého Finska přijíždíme do skalnatého Norska. Počet sobů je četnější, každou chvíli některý z nich zkříží naší cestu, řidič musí jet opatrně, aby se nám cesta neprotáhla z důvodu nehody. V pořádku přijíždíme do vesničky Bugoynes. Typická norská vesnička plná dřevěných barevných domů. Uvítá nás asi 80-ti letá paní, která pro nás připravila saunu. Doporučuje nám před koupáním v oceánu nazutí ponožek. Tady na severu se po saunování většinou

koupou v přírodě, takže nás čeká ochlazení v oceánu, který má prý 4°C. Jelikož na mě nezbyly ponožky, po doběhnutí ke břehu se nedostávám dál jak pár kroků, neboť voda se mění v tisíce malých žiletek, které mi bodají do nohou. Tak do této vody tedy neskočím. Zpět do sauny a pak se jdeme převléct, čeká na nás pravá rybí polévka. Poté máme krátký rozchod a pak do autobusu a zpátky do Finska. Poslední den si balíme své věci, sice se ještě v Laponsku zdržíme, ale večer už odjíždíme domů. Čeká nás nejlepší část výletu, jízda na saních tažených psy Husky. Přijíždíme na velkou farmu, kde se starají o cca 200 psů rasy Husky. Po malém občerstvení (domácí sušenky a čaj), nám pracovník farmy vypráví o různých druzích psů, následně nám dává instrukce, jak se sáně ovládají. Na saně se vejdou dva lidi, jeden řidič a druhý cestující, který tam jen sedí a může si vychutnávat jízdu. Každý z nás si vyzkouší na 30 minut obě pozice. Ovládání psů je velmi lehké, zvlášť když jsou dobře trénovaní a poslechnou na slovo. Z jízdy mají opravdu radost, je vidět, že by chtěli běžet mnohem dál, než je určeno. Po návštěvy farmy se přesouváme na poslední místo našeho výletu – lyžařského střediska Saariselka. Někteří z nás jdou lyžovat či na snowboard. My si v místní půjčovně půjčujeme boby a vydáváme se šlapat 2 km dlouhou bobovou trať. Úžasný zážitek! Sice se nejedná o nijak vysoké hory, u nás jsou vyšší, ale když si uvědomíte, že se nacházíte v nejseverněji položeném lyžařském středisku v Evropě, tak rázem zapomenete, že jste kdy navštívili vyšší pohoří. Po trochu toho sportu se vydáváme do restaurace ochutnat místní specialistu – sobí maso. Objednáváme si hamburger s hranolky. Jedná se o běžný hamburger s mletým masem a na něm je položený plátek masa sobího, který je velmi slaný, takže je těžké rozeznat typickou chuť. K večeru nasedáme do autobusu a vydáváme se zpět k našemu domovu. Sbohem Laponsko, doufám, že se zase shledáme.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjFZPCPUt

Finsko 2014

15.04.2014
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@