A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Finsko - Cestopisy

Do země modrého kříže

Pokud máte zájem, můžete si cestopis přečíst na mých stránkách ZDE: http://www.jaromirhruska.estranky.cz/clanky/the-news/do-zeme-modreho-krize..html

Když jsem přemýšlel nad tím, jak začít cestopis z našeho putování do Finska a zpět, nějak se mi v duchu rozehrála písnička z jednoho starého českého seriálu. Zpíval ji „Ládík Štajdůj“ a refrén zněl: „Jsou dny, kdy svítá o něco dřív.“ Proč zrovna tahle písnička je nasnadě, ale kdybych to vysvětloval hned tady a teď, předbíhal bych událostem, a to se prostě nemá. Pojďme tedy popořadě, aneb jak my „anglofilové“ říkáme, „step báj step“. Dejme první kapitolu a prokousejme se celým pobytem a událostmi tak, jak šly po sobě. Prohlédněme si naše první Vánoce mimo domov, republiku, zažijme svátky v jiné zemi, kde jak se dozvíme, je to s tím svítáním jako s vrchním v jedné reklamě – prostě divný.
Vyrážíme.
Budík nad našimi hlavami nás začne otravovat již ve čtyři ráno. Vstáváme, sbíráme nabalené věci a vyrážíme naším autem na Hlavní nádraží Ostrava, kde začíná naše cesta do Finska, konkrétně do městečka Lappeenranta. V tomhle, dá se říci universitním hnízdě, které omývají vlnky jezera Saimaa, studuje náš syn. Když jsme se jej ptali, jestli přijede na Vánoce domů, zakroutil hlavou a prohodil něco o „zapáchající Ostravě“ a my se tomu, že se mu do bývalého ocelového města vůbec nechce – nedivili. Zbývalo tedy jediné, aby vyrazila hora k Mohamedovi. Jak již víme, Hlavní nádraží v Ostravě nás uvítalo svou obvyklou ranní ospalou ušmudlaností. Pendolino bylo přistaveno, nastupujeme a vyrážíme, na paradoxně nejdelší časový úsek naší cesty Ostrava – Praha. Chlouba Českých drah klepe kolečkama tuc-tuc-tuc a nám se chce spát. Do Prahy dorážíme na čas. Na Hlavním nádraží pořizuji pár prvních fotek a celkem mne zaráží zub času, který je znát na staré a vetché budově. Dřevěná telefonní budka jako by vystoupila z minulého století. Oprýskaný a škaredý strop haly smutně shlíží na obrovské hodiny, na kterých se zastavil čas a které jsou přelepeny do kříže papírovou páskou. Jako byste se vrátili v čase. Vycházíme z nádraží a za chviličku nastupujeme do známého „kostitřasu“ Airport Expresu. Praha je dnes ráno předsvátečně poloprázdná. Autobus svižně ukrajuje kilometry k letišti a po chvilce nás vyplivuje u terminálu dvě – odlety Shengenský prostor. Máme dost času. Let jsme si odbavili již doma přes Internet. Jdeme tedy na kávu a malý croisant do bufetu a prohlížíme ruch kolem nás. Na tabuli vyhlížíme „check-in desk“, tedy pás, kde nám šlohnou naši kabelu, aby ji předali „házečům“ k dopravě do našeho letadla. K našemu udivení se v řádku našeho letu střídají tři čísla. Že by letěla tři letadla stejným směrem a ve stejný čas logicky vylučujeme a čekáme, co se bude dít. Letenky jsme si koupili u společnosti Finnair, tedy logicky předpokládáme, že s touto společností prostě poletíme do vybrané destinace. Odevzdáváme kabelu na dané přepážce a jdeme k rámu, kde nás budou kontrolovat, jestli s sebou nemáme pistoli, samopal nebo cihlu plastové trhaviny. Sundávám pásek a hodinky a kupodivu nepípám. Moje žena – pípá. Jako vždy, vždy pípá. Obsluha rámu ji bere bokem a velmi pečlivě prohmatává každý kousek jejího malého těla. Protože nenachází na těle mé ženy žádnou zbraň ani nálož, posílá ji znovu přes rám. Zase pípáme. Znovu hmatáme, znovu posíláme a znovu – kupodivu pípáme. V jednom ze svých cestopisů jsem psal, že mám podezření, že moje žena má v hlavě nějakou kovovou destičku, jako vysloužilý veterán z Vietnamu, protože ještě neprošla žádným rámem bez onoho „pííííp“. Protože je ale obsluha neoblomná a nenachází nic podezřelého, nechává mojí ženě k její nesmírné radosti sundat vysoké šněrovací boty. Boty jsou odneseny do fusaku, kterým projíždí příruční zavazadla a po chvíli jsou vráceny. Konečně tedy máme pokoj a jsme v bezcelní zóně. Následuje samozřejmá návštěva Free Shopu, kde moje manželka vždy a pokaždé kupuje nějakou „patlaturu“ na oči, protože „tady ji vždy mají a nikde jinde ji v ČR přitom nemají“. Dnes ji ale nemají („to se teda divím, vždy ji mají a dneska ji nemají.“). Ale přece jen ji mají, akorát v jiném Duty Free. Kupujeme tedy hlavně povinnou kořalku pro syna a malou kořalku pro ženu do letadla („já si dám před letem jednu místo Kinedrýlu.“). Čekáme, sedíme. U našeho „jícnu“, který nás má „vybrknout“ do létacího „přemisťovadla“, je přistaveno letadlo ČSA. Trochu nás to zaráží, protože pořád tak nějak čekáme, že poletíme se společností Finnair. Jdu se tedy zeptat již připravené letušky jak to tedy je, než nás pustí do letadla. Po otázce, proč tedy nás ženou do stroje ČSA, když jsme letenky kupovali u Finnairu, je mi odpovězeno: „ No protože to je, pane, khól čér“. Nechci být za blbce a tak se raději dál neptám. Pro sebe si tvořím hypotézu, že si prostě v letadle ony tři společnosti - jejichž loga se rolují na tabuli našeho letu, koupily různá sedadla. Je odpískán čas nástupu. Sedáme si, letadlo je obsazeno tak ze dvou třetin. Je nám promítnut povinný filmeček o tom, jak máme klidně dýchat při výpadu masek ze stropu, a jsou nám ukázány nouzové východy. Uprostřed filmu, který běží na monitorech nad našimi hlavami, se „program“ nějak „sekne“. V reproduktorech zachrčí a film jede zase znovu od začátku. To vás moc neuklidní. Koukáme tedy znovu na pána na obrazovce a čekáme. Již nyní máme zpoždění v odletu cca 15 minut. Film končí, letadlo stále stojí a nehýbe se. Čekáme. Po chvilce se ozývá kapitán letadla s omluvou, že díky hustému provozu nad Polskem budeme startovat asi o 15 minut později. Jedni z mála Čechů na vedlejších sedadlech přes uličku se trochu rozčilují a láteří. Ostatní jsou v klidu. Po asi 20 minutách letadlo konečně hodí zpátečku a couváme, točíme se a po dalších asi 5 minutách konečně odlétáme z Ruzyně. CELÝ CESTOPIS NAJDETE ZDE :
http://www.jaromirhruska.estranky.cz/clanky/the-news/do-zeme-modreho-krize..html

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Cesta na daleký sever

    5-ti denní výlet na sever Finska, do Laponska. Návštěva u Santa Clause,jízda na sobích saních. Návštěva sobí a husky farmy. více

Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Iva
08.01.2012 22:28 90.177.98.***
Prima vánoce  

...měla jsem výčitky, že píšu dlouhé cestopisy, ale mám co dohánět.... ;-)
Každopádně jsem se pobavila a mohly to být faaakt prima vánoce... :-D

  • Anonym (5)
  • Anonym (7)
Zpět na všechny diskuze